Tršické školství patří k nejstarším v širokém okolí. První zmínka je z roku 1622, kdy do Tršic chodili žáci z Daskabátu, Doloplaz, Lazniček, Lipňan, Přestavlk, Vacanovic, Výklek, Svrčova a Zákřova. Pokud paměti sahají, stávala stará školní budova na čísle 28 (dnešní zdravotní středisko). Měla jen jednu učebnu.

Ve 40. letech 19. století byla postavena nová, už dvojtřídní budova na čísle 126. V roce 1884 byla rozdělena na trojtřídní, ale brzy ani tak nevyhovovala. Nové školní budovy se žáci a učitelé dočkali až v roce 1896 (ta stojí dodnes a slouží pro 2.stupeń ZŠ). Vyučování bylo zahájeno se 195 žáky. Až do školního roku 1914/1915 fungovala škola jako obecná, pak bylo povoleno zřídit školu měšťanskou a tak se rozrostla na 6 tříd. V letech 1917 - 1923 se přistavovala tělocvična a kreslírna. Z hospodářské budovy ve dvoře vznikl byt pro školníka.

Válečná léta 1914 - 1918 se projevila nedostatkem učitelů a ztíženými podmínkami pro vyučování.

Po válce nastal slibný vývoj. Obecná i měšťanská škola měly společnou správu a celkem 6 tříd. Žilo se naplno, vyučování střídaly slavnosti, výlety, zábava. Školu v těchto letech řídili tito ředitelé: Bohumil Antonovič, Jan Kostruch, František Paleček, Petr Kocián a František Bilík.

Tento nastartovaný rozvoj byl přerušen událostmi let 1938 - 1945. Ke konci války byla budova zpustošena (sloužila jako kasárna).

Poválečný vývoj a 50. léta proběhly ve znamení změn ve školské soustavě. Ve školním roce 1945/1946 byla škola administrativně rozdělena na obecnou (řídil ji Metoděj Vaculík) a újezdní měšťanskou (s ředitelem Františkem Bilíkem). V roce 1948 byla zavedena devítiletá školní docházka. 1. - 5. ročník tvořil národní školu (Vít Přidal), 6. - 9. ročník střední školu.

Škola neztrácela svůj újezdní charakter, na 2. stupni se učili žáci z 5 vesnic olomouckého a 4 vsí přerovského okresu. Počet žáků stoupl až na 350 a škola samozřejmě trpěla prostorovými a provozními svízeli. Až v letech 1969 - 1971 přinesla adaptace, nové moderní vybavení, přístavba polytechnické dílny i celková generální oprava zlepšení podmínek. Přesto všechny problémy vyřešeny nebyly a učilo se i v tzv. staré škole (č.p. 126), na hradě, školní družina byla v Radnici. V 70. letech dojížděli žáci některých ročníků 1. stupně do Lipňan a do Suchonic.

Celá budova školy trpěla vlhkostí, zvláště po povodni v roce 1980. Vlhkost byla vyřešena až po vysoušení v letech 1989 - 1992. K největším stavebním úpravám školy v 70. a 80. letech patří obložení stěn na chodbách a v tělocvičně, nová střecha z hliníkového plechu (1977), nové vchodové dveře, vybudování kotelny a ústředního topení (1986), změna kotelny a vytápění na plynové (1995), vysázení nového sadu u potoka. Ze všeho nejdůležitější byla však výstavba nového pavilonu pro 1.stupeń a nové jídelny pro všechny žáky (1984). Budova staré školy zmizela při demolici v letech 1984 - 1987. Pavilon I. stupně byl v roce 2007 kompletně zrekonstruován. Rovná střecha, do které stále zatékalo, byla nahrazena sedlovou, byla vyměněna všechna okna, přebudováno vytápění na vlastní kotelnu, opraveno socíální zařízení, zhotoven výtah a zateplena fasáda.

Od 50.let minulého století se vystřídali ve funkci ředitele: Ladislav Vodička, Josef Kožuchovič, František Švarc, Vlastimil Ressler, Oto Jašek, Pavel Bartoň, Miloslava Minářová, Jiří Kočí, Vladimíra Švecová a Jaromír Vachutka.